THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co se vám vybaví pod pojmem DEBUSTROL? Pokud automaticky naskakují slova jako neskutečně drtivá mašina, instrumentálně řádně promazaná, která na thrashové kořeny roubuje vlastní ksicht, nebudete zřejmě zklamáni ani krvavou flákovou - tedy "Steakem". A že je opět řádně syrový, zvukově nadupaný, efekty prolezlý a textově úchylný. Zapomeňte už konečně na české SLAYER - tohle je samoděržaví!
Opakovat znovu, jak důležité pro skupinu, respektive Kolinse samotného, bylo v roce 1997 angažování kytaristy Voláka, je nošením sov do Athén (nebo Marigolda ke kadeřníkovi, chcete-li). V jeho osobě dostal nejen rovnocenného partnera pro uskutečňování vlastních vizí, ale především excelentního kytaristu a fanatického hledače (pa)zvuků. Až to občas s „krabičkovým parkem“ přehání. Za škopky se, snad definitivně, usídlil Libor Fanta (alias Skull 2) a jeho skvělá hra žene celý DEBUSTROL již od "Apokalysmu". Hru na Škatulata - Zed za Cizáka, Cizák za Zeda - v současnosti vyhrává opět Zed, protože „izolepový král“ odjel do USA vyhrát konkurz do METALLICY.
Materiál „Flákoty“ je skutečně hodně rozmanitý. Kromě klasických sypaček "Nasranej", "Zbraň", "Čas skončit" nebo "Hladoví psi" zbylo dost místa i na experimenty (ale nebojte, žádná "Chytrá past" part 2). Hodně atmosférická, odříkávaná "Hookie Dookie", šeptaná "Barbecue", trochou španělského odéru načichlá "Jennifer Lopez", ale především mrazivá, akustikou podpořená, balada "Té noci" a neméně husí kůži nahánějící "Prach jsi…", obě s hodně sugestivním přednesem a texty. Skutečně povedené záležitosti! Jinak o Kolinsových slovních výronech asi netřeba diskutovat. Povedou-li se slogany (vrchol desky zřejmě hned v úvodní titulce, kde dvě malá děvčátka roztomile recitují - „my tě zabijeme, my tě zabijem“ - koneckonců stačí shlédnout obal) je o zábavu postaráno. A že se často najdou perly!
P.S.: Více než 20 minutový pohled do zákulisí (nejen) nahrávání v ostravském studiu Citron pak jasně prokazuje, že studio je mocná čarodějka na psychiku jedinců a všichni muzikanti jsou úchylná prasata (kdo pochyboval o Melmusovi - současném bubeníku ALKEHOLu, u DEBUSTROLu společně s Tondou Rauerem jako kuchař a pomocník? - tomu ukáže, jak se močí v C-čku do odpadkového koše). To se nasmějete!
Úchylná nářezovka, jako vždy. Díky neúnavnému hledačství Voláka místy překrabičkováno, ale ve čtyřiceti minutách stihne DEBUSTROL sdělit všechno potřebné a nenudí!
7,5 / 10
1. Steak
2. Nasranej
3. Rváči
4. Té noci
5. Zbraň
6. Hookie Dookie
7. Čas skončit
8. Hladoví psi
9. Barbecue
10. Jennifer Lopez
11. Bezsebesam
12. Prach jsi ...
Válka (2016)
Vyznání smrti Live (2011)
Rwanda (2009)
XX. let totálního massakru (DVD) (2006)
Přerushit (2005)
Vyznání smrti (Remaster) (2003)
Steak (2001)
Apokalismus (1999)
Pád do hrobu mrtvol (1998)
Vyhlazení (1995)
Chytrá past (1994)
Svět co zatočí s tebou (1992)
Protest Live! (EP) (1992)
Neuropatolog (1991)
Vyznání smrti (demo) (1988)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Sokol´s Power Voice
Stopáž: 40:17
Produkce: Kolins & Volák
Studio: Citron (Ostrava)
Pravda, ze Steak neni prilis vydarenym albem, ale aspon kluci zaexperimentovali, teda spis Volak a dopadlo to jak dopadlo. Kazdopadne se tam najdou silne valy, ktere nazivo funguji spolehlive.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.